Rozhovor s Jankem
Janku, jak jste se rozhodl stát se průvodcem zde v Budyšíně?
Moje maminka našla v novinách inzerát, že se zde školí průvodci městem. V té době jsem měl přerušené studium a mnoho kurzů bylo zrušeno kvůli koronaviru. Tak jsem se do kurzu přihlásila. Vždycky mě zajímala historie, zejména tady v Budyšíně, a tehdy jsem ani nevěděla, že se tu takové kurzy pro průvodce městem nabízejí.
Jak přesně kurz probíhal a jak dlouho trval?
Centrum pro vzdělávání dospělých nabízelo tady v Budyšíně dva kurzy, jeden na průvodce a druhý na průvodce městem. Já jsem se rozhodl pro kurz průvodce městem. Nejprve jsme se učili teoretické znalosti, pak jsme se mohli zúčastnit různých prohlídek města. Někdy jsme se také setkávali ve městě a na místě se učili o historii. Vzdělávací program trval celkem rok. Protože školení probíhalo uprostřed období koronaviru, kurz se konal jednou týdně, ale někdy i jednou za čtrnáct dní. Někdy se nesmělo ven vůbec. Bylo to dost chaotické.
Máte nějaké speciální doporučení nebo tipy pro budoucí průvodce, zejména pro ty mladší?
Především: určitě to zvládnete. Jako práce na částečný úvazek se průvodcovství po městě téměř nikde neobjevuje, většina lidí poskytuje soukromou výuku nebo se vyučuje jako záchranáři. Ale nikdo nepřemýšlí o tom, že by dělal průvodce městem. Je to práce na čerstvém vzduchu, samozřejmě musíte umět mluvit vytrvale a také hlasitě a zřetelně, ale pokud mluvíte trochu méně zřetelně, není to na škodu, hosté se s vámi domluví a dají vám vědět, pokud bylo něco nesrozumitelné. Musíte si zachovat smysl pro humor a umět se občas zasmát sami sobě, turisté jsou tu ve svém volném čase a chtějí se mít čemu zasmát. Hosté si často stejně nepamatují data, je lepší vyprávět o jednu historku víc, protože turisté si spíš zapamatují zvláštní fakta a příběhy.
Jaké byly vaše nejlepší zážitky s turisty?
Jednou jsem měl prohlídku města se spoustou mladých lidí ve věku od 12 do 18 let. Strašně je to zajímalo a kladli spoustu otázek. To byl můj vrchol. Jako průvodce městem je obecně příjemné, když si uvědomíte, že turisty zajímá, co jim vyprávíte, a kladou podrobné otázky. Ale takový zážitek jsem ještě nutně nemusela mít. Každá prohlídka města je svým způsobem výjimečná.
Čím je pro vás práce průvodce tak výjimečná?
Především je to úplně něco jiného než moje hlavní práce, tedy učitelství, ale někde jsou podobnosti, spoustu věcí vysvětlujete. Ale turisté jsou tam dobrovolně, studenti někdy ne. Jste venku, pořád máte co nového objevovat, Budyšín je moje rodné město, město, které mám ráda, a já mohu lidem, kteří sem přijíždějí dobrovolně ve svém volném čase, ukázat moje rodné město a ukázat jim, jak je to tady skvělé. Pravidelně se setkávám s komentáři typu: "Jé, to jsme si nikdy nemysleli, že tady bude tak krásně!". A to má vždycky velkou cenu.
Jaké bylo vaše první turné? Byl jsi hodně nadšený?
Moje první prohlídka byla prohlídka na zkoušku s hosty a dvěma pracovníky turistického informačního centra, kteří pak rozhodovali o tom, zda jsem prošla, nebo ne. Asi bych byla nervózní, ale v tu chvíli jsem to potlačila a prošla si svůj téměř nazpaměť naučený program. Turisté nakonec nemohli uvěřit, že to byla moje první prohlídka. Pak už jsem věděla, že to funguje a že to zvládnu. Spletl jsem si jen jeden ročník, ale to nebylo tak hrozné.
Ještě jedna otázka, co je pro vás jako průvodce městem největší výzvou?
Určitě zdejší chodníky. Člověk hodně chodí a stojí. Na zdejší nerovné dlažbě to může být velmi únavné. Samozřejmě počasí může být také nepředvídatelné, někdy je zima, jindy zase pořádné teplo, takže si musíte dobře rozmyslet, co si obléknete. Ale i v lijáku už hosté přišli a byli navzdory počasí naprosto nadšení. A do třetice: mikrofon v autobuse při prohlídce města, já osobně si s ním moc nerozumím, buď jsem moc blízko, nebo moc daleko. Problém je ale většinou před technikou.
Moc děkuji za rozhovor!
